1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu České Republiky

Lidská práva

Všeobecná deklarace lidských práv

V roce 2008 uběhlo 60 let, kdy OSN přijala Všeobecnou deklaraci lidských práv, mimo jiné jako reakci na hrůzy druhé světové války. Od tohoto roku si každoročně připomínáme 10. leden jako Mezinárodní den lidských práv. Prostřednictvím deklarace se podařilo uchopit a zformulovat hodnoty lidskosti sdílené bez ohledu na státní příslušnost, rasu či náboženství. Její význam je zejména v tom, že se jedná o univerzální dokument, o jehož naplnění můžou usilovat občané, organizace a státy celého světa. V úvodu deklarace se praví, že lidská práva jsou přiznána všem lidem bez rozdílu, od narození a nikomu nesmí být upřena. V dalších článcích deklarace se práva svobody rozdělují na práva první kategorie, kde jsou specifikována práva občanská a politická, např. právo na svobodu názoru, spravedlivý soud či náboženství. Ve druhé kategorii se jedná spíše o práva ekonomická, sociální a kulturní, která implikují taktéž právo na vzdělání, odpočinek či práci.

Lidská práva v České republice

Jako by v ČR vývoj v lidskoprávní oblasti částečně ustrnul a dosáhl jistého statu quo, jako bychom se současným stavem byli spokojeni a nebylo již co zlepšovat. Ani na půdě Senátu ani v politických stranách ani ve vrcholných státních orgánech neslýchám debaty týkající se lidských práv často. Ano, po dvaceti letech od listopadové revoluce považujeme zcela za samozřejmé právo se svobodně shromažďovat, právo se svobodně vyjadřovat. Když slyšíme pojem lidská práva, spíše si vybavíme země chudobu zemí třetího světa nebo občanské války.

Ale ani u nás doma však není stav lidských práv dosud ideální. Diskriminace z nejrůznějších důvodů je u nás každodenní realitou. A právě ona je překážkou praktického naplnění lidských práv. Aby byla lidská práva takzvaně univerzální a mohli si jich užívat opravdu všichni občané, je třeba proti diskriminaci bojovat. Ne všech práv mohou užívat, Romové, senioři, ženy, lidé s tělesným či mentálním postižením, homosexuálové či přistěhovalci. Rasismus není jen záležitostí skinheadů. Rasové předsudky ovlivňují značnou část naší populace. Za nejpočetnější skupinu diskriminovaných pak můžeme považovat ženy. Jsou nejčastějšími oběťmi domácího násilí a také jsou velmi často diskriminovány v zaměstnání, ani jejich zastoupení v řízení a politice není adekvátní. Dostávají za stejnou práci až o čtvrtinu nižší plat než muži a jejich pracovní postup je častěji omezován stereotypy. Lidé zdravotně postižení a senioři jsou zase často oběťmi šikany a ve společnosti jsou často přehlíženi. Ani naši spoluobčané s odlišnou sexuální orientací, nemůžou využívat lidských práv stejně jako většinová heterosexuální majorita. Přes platný zákon o registrovaném partnerství se ani u nich nepodařilo zatím zamezit všem projevům diskriminačního chování. Naprosto specifická a tristní je situace uprchlíků a azylantů, kteří k nám přísli s vidinou lepších životních podmínek. Ti jsou nezřídka českými občany či firmami navíc využíváni, což ještě ztěžuje již tak tragický osud. Ze všech výše uvedených důvodů jsem na půdě Senátu všemožně pracovala ve prospěch toho, aby Česká republika přijala (i když jako poslední členský stát EU) tzv. antidiskriminační zákon, tedy jednotnou právní úpravu, která má chránit oběti před diskriminačním jednání a porušováním jejich práv.

Lidská práva v Radě Evropy

Lidská práva třetí generace, o kterých se nyní usiluje např. na půdě Rady Evropy, jejíž jsem členkou, jsou mnohem širším pojetím dosud chápaných lidských práv, proto není jednoduché je prostě definovat. Řadíme sem tzv. práva na sebeurčení, práva na zdravé životní prostředí, práva sociální a také práva kolektivní. Jako členka delegace ČR v Radě Evropy tyto snahy vidím jako velký posun a pokrok v kvalitě života a vzájemném soužití téměř jedné miliardy občanů EU. Proto se nemohu smířit s postojem prezidenta Klause, který podmínil podepsání Lisabonské smlouvy výjimkou z Evropské listiny lidských práv. Fischerova vláda (s výjimkou min. Kocába) na tuto podmínku pragmaticky přistoupila. Výjimka by (přestože nebyla nikdy schválena Parlamentem ČR) zbavila občany České republiky ochrany evropských soudů při porušení jejich práv, občané ČR by se tak v rámci EU stali občany 2. kategorie. Moje obava stále trvá, hrozí, že trvalá výjimka pro ČR bude přijata během schvalování přístupové smlouvy s Chorvatskem.

Lidská práva ve světě:

Soudím, že naše země, která patří mezi ty vyspělejší státy jak ekonomicky tak z hlediska dodržování demokratických principů, má povinnost přispívat k tomu, aby se dodržovala lidská práva i mimo hranice ČR a EU. I po víc než šedesáti letech od schválení Všeobecné deklarace lidských práv, existují ve světě desítky zemí, kde se porušují i ta nejzákladnější lidská práva. Mnoho států nadále užívá trest smrti, který je v přímém rozporu s právem na život, další desítky zemí neumožňují svobodné shromažďování a svobodu projevu. V dalších státech probíhá nelidské chování, mučení a týrání. Jen pomalu se zmenšuje počet zemí, kde je úspěšně potíráno násilí na ženách. Stále není samozřejmostí ve všech zemích světa právo na spravedlivý a nezávislý soud. Oceňuji, že zejména velké, celosvětově působící lidsko právní a nevládní organizace zůstávají aktivními v boji za prosazení lidských práv v celém světě takovým způsobem, aby Všeobecná deklarace nezůstala jen politickým slibem. Mým příspěvkem v této oblasti je spolupráce a pravidelný kontakt s českou pobočkou organizace Amnesty International. K mému potěšení prezident Klaus po několika urgencích konečně v loňském létě ratifikoval přistoupení ČR k Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC). Tím se ČR přidala k těm zemím, které mohou aktivně stíhat diktátory, kteří se dopustili genocidy a zločinů proti lidskosti.

Lidská práva a EU

Evropská unie považuje lidská práva za všeobecně platná a nedělitelná. Proto je prosazuje jak na svém území, tak ve vztahu k třetím zemím. V rámci své politiky klade EU důraz na občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva neboť lidská práva, demokracie a právní stát jsou základními hodnotami Evropské unie. Tyto hodnoty jsou zakotveny v zakládající smlouvě a byly posíleny přijetím Listiny základních práv. Ačkoliv je situace v EU v oblasti lidských práv celkově dobrá, unie nechce usnout na vavřínech. Bojuje s xenofobií, rasismem a všemi druhy diskriminace na základě vyznání, pohlaví, věku, zdravotního stavu či sexuální orientace. I my, Češi a Češky, máme to štěstí, že se jako občané EU se můžeme obracet na Evropský soudní dvůr pro lidská práva, ve světě ojedinělou instituci, která pomáhá všem občanům EU v ochraně a vymáhání LP v případech, kde jednotlivé státy nějakým způsobem selhaly. Při návštěvě předsedy Evropského soudu pro lidská práva Jeana- Paula Costy v říjnu 2009 na půdě Senátu jsem měla příležitost poznat fungování a realitu Evropského soudního dvora blíže.

pdf Ústava České republiky (106,44 kB PDF)