Věda získá – příklad pro definici ignorance
Vláda v části programu „bez rozpravy“ schválila záměr vypsání projektů na Centra excelence, vypisované Grantovou agenturou pro roky 2012- 17. Záměr to je jistě bohulibý. Zvláště oceněníhodný je v deklarovaných cílech, kterými jsou vytváření interdisciplinárních týmů, zapojení do mezinárodních projektů, podpora mladých vědců. Po tom jako opozice již dlouho voláme a vědecká komunita na to čeká. Vládní záměr ale má své háčky.
Tím zásadním je, že Centra excelence nemají být něčím, co doplňuje již existující a fungující Centra základního a aplikovaného výzkumu, což by bylo skutečně žádoucí. Ona mají podle důvodové zprávy k materiálu „nahradit mezeru“ , která vznikne po ukončení jejich financování. Nejedná se tedy o nic, co by naší vědu dál podporovalo a rozvíjelo. Jde jen o částečnou náhradu toho, co vláda svým rozhodnutím likviduje.
Podle důvodové zprávy k Centrům excelence Centra základního a aplikovaného výzkumu mají letos skončit. Tím skončí jakýkoliv vliv ministerstva školství na oblast vědy a výzkumu. Fakticky i symbolicky to znamená, že ČR rezignuje na základní úlohu vědy – rozšiřovat lidské poznání.
Z pohledu dalšího rozvoje vědy, hospodárnosti, efektivity a zacházení s lidským kapitálem by se to v řeči byznysu dalo označit za řízenou likvidaci vědy. Přesnější by však byl výraz sabotáž. Jak jinak označit likvidaci pracovišť, na které se obrací s požadavky na analýzy a stanoviska vědci z celého světa např. v oblasti mikrobiologie, imunologie, genetiky a dalších oborů. Abychom mluvili řečí, které snad rozumí i tato vláda (aspoň se tak tváří), pak se jedná mimo skandální plýtvání s intelektuálním potenciálem země, také o ztrátu dobré značky a dnes již i obchodních kontaktů, tedy schopnosti být spoluhráči v první vědecké lize.
Na první pohled to vypadá, že se vlastně mění jen hlavička a místo, odkud bude základní výzkum financován. Ale ďábel je v detailu. To nejcennější pro vědeckou práci, sehrané týmy, skončí. Vše musí být „vysoutěženo“ znova, znova sestaveno, zařízeno, vybudováno. Tím, co má být financováno z mnohem menších peněz, než byly peníze na podporu Center základního výzkumu, je opět vybudování prostor, nákup přístrojů, organizační náklady, PR, atd. Až někde na předposledním řádku jsou zmíněny peníze pro badatele samotné, tedy investice do lidí, která je nezbytnou podmínkou pro úspěch na poli vědy a to ještě jejich část bude spotřebovaná nesmyslným úřadováním.
Pro nás všechny, kteří máme zkušenost s neoliberálním zlatokopectvím, z toho čouhá jak sláma z bot, že nejde o to, aby špičkoví vědci a kvalitní týmy mohly bádat a položit základ vyšší kvality života lidí v budoucnu. Že zde vůbec nejde o vědu! Jde o to udělat dobrý a rychlý kšeft z omezených veřejných prostředků jdoucích do vědy a výzkumu. To je obtížné vytěžit z dlouhodobé, trpělivé a usilovné práce desítek lidí, které jediné vedou k významným objevům. Naopak je to téměř zaručené a bez rizika, při stavbách, stavebních úpravách a přístrojovém vybavení. Zde nejsnadněji může něco „ukápnout“ pro zdatné šíbry, kteří jinak moc inteligence nepotřebují. Stačí, že mají ty „správné“ vady charakteru. Nejlépe začít opět „na zelené louce.“ Ale přístroje bez hlavy, která u nich myslí, jsou na nic.
Že to co má být nové, už tu léta je, má velmi dobré výsledky, a mohlo by konečně nést zlatá vejce poznání i v podobě postupně dokončovaných objevů, nových nápadů a členství v klubu špičkové evropské vědy ? Že nové týmy budou opět začínat od nuly, budou si muset dlouho získávat respekt, aby mohly být spoluhráči v nejlepších týmech, a tedy celou zemi dostat do první ligy? Ale jděte! To je z pohledu zisku, tedy neoliberální ideologie, tak vzdálené, že absolutně nezajímavé.
Vědci se uchlácholí prý novými možnostmi v Centrech excelence ( což je v zásadě jen replika toho, co se musí zlikvidovat, aby se opět mohli „líznout“ šíbři). Vláda si udělá čárku za další „úspěšnou reformu.“
Vzhledem k tomu, že profit pro přenašeče krabic opticky stojí méně než skutečně podporovaný, životaschopný a mezinárodně uznávaný výzkum a vývoj, ocení to i krátkozraký, na populismus slyšící občan. „Halelujá“ budou volat i ti z dnešních novinářů , kteří poněkud hůře vidí do dálky, a jsou proto neschopni rozlišit maják od kouřové clony. Kdo na to doplatí bude česká věda. Za pár let však tuto krátkozrakost pocítí všichni občané ekonomickým a sociálním propadem a hospodářským zaostáváním země.
Ve vědě, stejně jako ve vzdělání nebo v energetické bezpečnosti, se každé rozhodnutí (nebo nerozhodnutí) projeví až za desítky let. To je ovšem z pohledu vlády zlatokopů logicky zcela nezajímavé. Akademici při své inteligenci jistě pochopí a opozice ať si říká, co chce. Zužitkovat to lze i vědecky. Vědci budou mít další příklad pro popis ignorance a arogance moci.