Vystoupení na XXXVIII. zasedání Akademického sněmu Akademie věd ČR
Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, členové Akademického sněmu, dámy a pánové!
V prvé řadě chci poděkovat za možnost být zde s vámi. Už jako dítě jsem sbírala citáty a jeden z těch, které mně nejvíce utkvěly v paměti, byl ten, který říkal, že „kdo se stýká s moudrými, stává se moudrým“.
Já Akademický sněm považuji za sbor moudrých a i dnešek mi tuto mou představu potvrdil.
Dovolte mi, abych poblahopřála všem, kteří dosáhli úspěchu tak, jak to ráno uváděl ve své zprávě předseda Drahoš, protože věřte tomu, že je málo toho, na co můžeme být v republice hrdi. Teď to říkám proto, že jsem se minulý týden pohybovala v zahraničí.
Blahopřeji tudíž a moc vám za to děkuji!
O slovo jsem se ale přihlásila proto, že bych se přece jenom chtěla zmínit o dvou okruzích:
- první okruh, kterého bych se chtěla dotknout, a vy to asi ode mne také očekáváte, je financování a s tím ještě související záležitost center základního a aplikovaného výzkumu;
- druhý okruh se týká toho, kam má česká věda směřovat.
Nyní k prvnímu z těchto okruhů, a to k financování.
Všechny strategické dokumenty Evropské unie, ať už je to „Strategie EU 2020“ přes „Evropu inovací“ až po závěry březnové Evropské rady, nabádají k rozpočtové odpovědnosti, ale současně velmi intenzivně zdůrazňují, že by měla být podporována oblast výzkumu, vývoje a inovací, oblast, která stimuluje budoucí růst.
Konkrétně závěry březnové Evropské rady v odstavci 4 říkají:
„Fiskální konsolidace musí být doplněna o strukturální reformy posilující růst. Státy uskuteční opatření mezi jiným s cíli:
- investovat do vzdělání a odborné přípravy a
- stimulovat výzkum a inovace.“
Česká vláda závěry Evropské rady přijala a měla by se jimi tudíž řídit.
Na Evropské radě byl také přijat „Pakt Euro plus“, a to většinou členských zemí kromě České republiky.
V tomto paktu přistoupivší země dobrovolně přijaly závazek o posílení koordinace hospodářských politik v zájmu konkurenceschopnosti. Například, opět cituji: „Opatření ke zvýšení produktivity, jako jsou konkrétní opatření ke zlepšení vzdělávacích systémů a na podporu výzkumu a vývoje.“
Pakt Euro plus česká vláda odmítla. Jak už jsem řekla, jako jedna z mála členských zemí Evropské unie. Hodnocení si udělejte sami.
K tomu chci jenom dodat, že je skutečně potřeba se ozvat, protože rozhodování o financích, kterých nikdy nebude dost, je rozhodování o prioritách. Jsem hluboce přesvědčena o tom, jak jsem vám dokumentovala, je to záležitost nejenom mého osobního přesvědčení nebo strany, jejíž jsem členkou, případně Senátu, ale je to směřování Evropy, Evropské unie, že výzkum, vývoj a inovace musí být prioritou číslo jedna. A pro Českou republiku to platí dvakrát, jak o tom mluvil i pan prof. Zahradník.
Chceme-li být jako země nadále úspěšní, nemáme nic jiného, na čem můžeme náš úspěch postavit.
To se v detailu týká i center základního a aplikovaného výzkumu, jejichž činnost má končit. A tady si dovolím poznámku.
Činnost vědeckých týmů, které jsou úspěšné, které mají potenciál, má končit jenom proto, že někdo na ministerstvu školství prostě zaspal a nedojednal pokračování.
Říkala jsem, že jsem byla minulý týden v Bruselu. Není nutné úplně se těchto záležitostí vzdát, pokud ministerstvo školství se alespoň pokusí ještě pokračování dojednat, anebo najít jiné mechanismy, jak aspoň ta centra, která skutečně vykazují velmi dobré výsledky a mají dobrý potenciál, udržet a zajistit pokračování jejich činnosti.
Ani to tudíž není ztraceno, pokud by zde byla vůle.
Byla zde také debata o financování z evropských fondů a tady je zase potřeba říct, a není to dobrá zpráva, že Evropská komise má velké výhrady, ale nikoliv k tomu, jaké máme projekty a jak je děláme, ale k tomu, že nemáme zajištěné mechanismy auditu financování těchto projektů. Tudíž odpovědnost za to, jestli budou financovány a v jakém tempu projekty, které máte připraveny, padá na ministerstvo financí.
Doufám, že se tyto věci podaří napravit, ale můžu vám říct, že je za pět minut dvanáct.
Druhý okruh se týká spíše výhledu do budoucna a k tomu jenom velmi stručně.
V tuto chvíli máme na stole analýzu, audit Technopolisu, který potvrdil to, co už vlastně dlouho všichni říkáme, na co dlouhodobě poukazujeme.
Máme ale také již zpracován Národní program orientovaného výzkumu. Někteří z vás se možná podíleli na jeho tvorbě. Je to materiál, který byl schválen v roce 2002 a poté bohužel už se na něm moc nepokračovalo.
Netvrdím, že je to ideální stav, ale tento materiál byl zpracován na základě výběrového řízení a podílelo se na něm skutečně dost moudrých hlav, a tak, jak jsem měla znovu možnost si ho prostudovat, myslím si, že je postaven tak, že se od něj dá odpíchnout.
Máme zde také dobrou praxi v systému hodnocení výzkumu a vývoje. Myslím si, že touto dobrou praxí je to, jakým způsobem v hodnocení postupuje Akademie věd, a to při všech drobnostech a výhradách, které jsem tady třeba i v poledne při debatách slyšela.
Je to ale systém, který je neskonale efektivnější a lepší než onen „kafemlejnek“, o kterém zde také byla řeč.
Máme zde evropské dokumenty, které tvoří rámec a v podstatě nám určují, kam Evropa, ale i svět budou směřovat.
To jsou východiska, která můžeme vzít jako základ k široké debatě, která podle mého názoru musí vést ke dvěma závěrům:
- prvním z nich je to, že si jako společnost musíme skutečně uvědomit pozici a důležitost vědy, výzkumu, vývoje a inovací pro další vývoj země a hlavně kvalitu života občanů této země;
- druhým z nich je debata o východiscích, o kterých jsem hovořila, s cílem, kterým by skutečně mělo být naše zapojení do evropských, ale i světových struktur, a o podpoře konkurenceschopnosti České republiky.
K tomu je nutná podmínka konsensuálního, tedy trvalého rámce, který vytvoří dobré podmínky pro vás, vědce, vědkyně, vědecké instituce, a samozřejmě také pro celý systém vzdělávání, prostě především pro českou vědu, jejíž výsledky a činnost velmi potřebujeme.
Dovolte mi proto, abych vám na závěr za všechno to, co děláte, velmi poděkovala, abych vám popřála opět hodně sil a trpělivosti do vaší tvůrčí práce, kterou velmi obdivuji a které si velmi vážím, a abych také vyjádřila naději, že společně, tím myslím všechny, ať už jsou to politici nebo vy jako vědci, intelektuálové v této zemi, ale i všichni ostatní občané, kteří si uvědomí, že budoucnost této země máme především ve svých hlavách, dokážeme přesvědčit a vydobýt pro českou vědu pozici, která jí náleží a kterou potřebujeme.
Děkuji.