Uctění památky padlých v Pražském povstání - u desky na Staroměstské radnici
5. května 2011
Vážená paní předsedkyně Poslanecké sněmovny, pane primátore, dámy a pánové,
v životě lidí i zemí jsou chvíle, které jen tak projdou i ty, které si přejeme zapomenout. Pak jsou události, na které jsme hrdí. Pražské povstání roku 1945 patří k těm nejvýznamnějším událostem v našich dějinách, na které jsme právem hrdí.
V samém konci války Pražané povstali a neváhali nasadit své životy za své město, svobodu i čest celého národa. Historici uvádí, že šlo o největší bitvu II. Světové války svedenou Čechoslováky.
Nestačí jen vzpomínat, je třeba nezapomenout !
Nezapomenout, že dnešní evropská integrace je odkazem oněch 60 milionů mrtvých z druhé světové války včetně hrdinů pražského povstání, jejichž památku dnes uctíváme. Evropa se poučila. Projekt spolupráce, evropské integrace, znamená, že již více než tři generace lidí na území Evropské unie nepoznaly válečný konflikt.
To není samozřejmé. To jsem si v celé nahotě a hrůze uvědomila loni v létě při pietním aktu v Bosenské Srebrenici. Tam před pár lety, v r.1995, na území bývalé Jugoslávie, bylo zmasakrováno více než 8 tisíc lidí.
Svoboda, demokracie, mír není samozřejmý a je velmi nebezpečné je za samozřejmé považovat. Proto je potřeba i ve jménu hrdinů z Pražského povstání, ve jménu všech obětí válek a válečných konfliktů odmítnout všechny ideologie založené na nadřazenosti, nenávisti, netoleranci.
Z odkazu hrdinů pražského povstání čerpáme hrdost na svou zemi. Budiž nám také mementem dalšího úsilí o svobodu, demokracii a mír v Evropě i ve světě.
S úctou se skláním před památkou hrdinů.