Přesun reklamy z ĆT 1 na ČT 2 je podivnou konstrukcí
Ve čtvrtek 4.srpna bude Senát PČR projednávat na své 11.schůzi návrh zákona, kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi.
Původem senátní návrh zákona o České televizi, na jehož výsledné podobě jsem spolupracovala, se vrátil Senátu z Poslanecké sněmovny velmi pozměněn. Můžeme o něm nyní říci, že je to spíše nedotažený polotovar s legislativně technickými chybami. Náprava tohoto stavu je v krátkém čase senátního projednávání velmi složitá, ale nezbytně nutná vzhledem k problémům, které by mohly nastat, pokud bychom přijali verzi Poslanecké sněmovny a na chybná ustanovení nereagovali. Navrhuji proto pozměňující návrhy znamenající:
Ponechání reklamy na kanále ČT 1 a ČT 4 a ponechání České televizi možnost odečíst si z odvodů do Fondu kultury prokazatelné výnosy na výběr a správu reklamních spotů. Dále návrat k původní senátní a legislativně čisté formulaci týkající se osvobození od rozhlasových a televizních poplatků v případě tzv. monitorů.
Významnou část pozměňovacích návrhů pak tvoří upřesnění definice poplatníka a poplatku z vysílání reklamy. Nezbytně nutnou úpravou pak je posunutí termínu vypnutí analogového vysílání, tedy dokončení přechodu na zemské digitální televizní vysílání.
Převedení reklamy z plnoformátového kanálu ČT 1 na kanál ČT 2 je naprosto proti evropským zvyklostem i odbornému náhledu na fungování médií. Kanál ČT 2 je koncipován jako výběrový, zaměřený na náročného diváka. Jeho základ je zejména ve vzdělávacích, umělecky hodnotných pořadech a vysílání pro menšinového diváka ať z pohledu menšin ve společnosti, menšinových či alternativních žánrů, což je z pohledu zadavatelů reklamy naprosto nezajímavá cílová skupina. Reklama na programově ryze nekomerčním kanále je skutečně podivnou konstrukcí. Lze se jen dohadovat, co je vlastním motivem a cílem této konstrukce. To také souvisí s výnosností reklamy na ČT 2, která je velmi diskutabilní vzhledem k zaměření kanálu. Je otázka na tvůrce tohoto návrhu, jaké částky pro Fond kultury ČR očekávají.
Jak jsem již zmiňovala, ve znění navrženém Poslaneckou sněmovnou je i problém v oblasti tzv. monitorů, tj. užívání přijímače výlučně pro jiné účely, než pro individuálně volitelnou reprodukci rozhlasového nebo televizního vysílání. Nové ustanovení o této výjimce vytváří nekontrolovatelný prostor pro obejití povinnosti platit TV poplatky; v tomto případě může dojít k významným únikům v řádech až stovek miliónů korun. Formulace přijatá Poslaneckou sněmovnou má vady jak technické – nekontrolovatelnost a tedy nevymahatelnost, tak legislativně technické, které s věcností souvisí.
Opatření, která souvisí s vymahatelností a technickými podmínkami povinnosti soukromých provozovatelů odvádět část výnosů z reklamy do Fondu kultury a Fondu kinematografie je potřebné upravit tak, aby nemohlo docházet k nejasnostem, kdo je povinným odvádět poplatek a za jakých podmínek. Např. je stanovena tříletá evidenční povinnost, která ale není definována. To je předmětem nové formulace v § 32 novely zákona.
Zásadním pozměňovacím návrhem je posunutí termínu vypnutí analogového vysílání z magického data 11.11.2011 na reálné datum 1.7.2012 . To je snaha předejít tak případným soudním sporům vzhledem k přechodu ze zemského televizního analogového vysílání na zemské digitální analogové vysílání vzhledem k prodloužení technického provedení v oblasti Zlín a Jeseník.
Alena Gajdůšková
místopředsedkyně Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky a zpravodajka komise k novele zákona č. 483/1991 Sb. o české televizi a některých dalších zákonů
Historie tisku:
http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?action=detail&value=2944
Senátní tisk + zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi (právní stav ke dni 1.8.2011) ke stažení:
senátní tisk č. 157 (307,50 kB DOC)
zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi (109,50 kB DOC)