Veřejnoprávní média v Německu jako objekt studií: Poválečný vývoj a dnešní stav
Dlouholeté zkušenosti
Bývalý generální ředitel vysílače RIAS v západním Berlíně (Rundfunk im Amerikanischen Sektor – Rozhlas v americkém sektoru) a později NDR (Norddeutscher Rundfunk - Severoněmecký rozhlas, což zahrnuje i televizi) a renomovaný mediální právník přijal pozvání do Prahy, aby zde hovořil o roli a strukturách veřejnoprávních médií. Schiwy se nejdříve zúčastnil tiskové konference a odpoledne pak v zaplněném sále představil vznik a pozici veřejnoprávních médií v poválečném – nejprve západním – Německu. S krátkým popisem rozdělení Německa na okupační zóny popsal i dědictví západních okupačních mocností v dnešních strukturách německých veřejnoprávních médií. Německá veřejnoprávní média nazval „milovanými dětmi“ okupačních mocností. K tomu je důležité vědět, že poválečná situace v Německu vedla k narození početných dětí okupačních vojáků a tyto děti nebyly vždy přijímány německou společností s otevřenou náručí. Dnes je ovšem situace jiná, takže tato historická vzpomínka sloužila jen k vysvětlení dříve často užívané metafory, která měla ve své době značnou argumentativní sílu.
Přes železnou oponu
Schiwy posuzuje motvační zdroje vývoje německých médií jako teoretik, ale také jako člověk, který vše zažil i osobně, a to jako reprezentant těchto médií ve vysokývh funkcích. Jako ředitel RIASu byl vlastně „zaměstnancem Ronalda Reagana“, jak žertovně podotkl. RIAS byl sice financován německým rozpočtem (bylo to součástí smluv s okupačními mocnostmi), ale právně stál tento vysílač na americké půdě a Američané ho také odpovídajícím způsobem chránili. To také bylo obzvláště důležité v politicky komplikované situaci rozděleného Berlína. Základní úkol svobodné informace připadal východnímu Německu ohraničenému vlastní zdí jako provokace. To dodnes poukazuje na důležitou roli nezávislých médií. Historicky je také důležité, že USA akceptovaly britskou právní strukturu, tedy strukturu veřejnoprávní, a ustavili systém, při kterém Senát západního Berlína vybíral podle tohoto příkladu rozhlasové poplatky.
Okupační mocnosti a německá transfomace
Historie „okupačního dítěte“ - veřejnoprávního vysílání – ovšem začala založením Nordwestdeutschen Rundfunk (Severo-Západoněmecký rozhlas). Byl to import struktur BBC v Britském sektoru. A z tohoto základu se vyvinula dnešní právní konstrukce veřejnoprávního vysílání v Německu. Schiwy popsal tento vývoj a zdržel se delší dobu u deseti zásadních rozhodnutí Ústavního soudu, které stále znovu určovaly vývoj na základě potvrzení svobody médií a informace. Potvrzování svobody médií, hlavně vůči politice, se stalo v poválečném Německu silnou právní tradicí. K tomuto komplexu patří i rozsudek z roku 1985, ve kterém je definován tzv. „duální systém“, který je dodnes příkladný i v evropském měřítku. Schiwy shrnul v této souvislosti právně definované aspekty mediální svobody podtrhl hlavně nutnost kopletní infomační nabídky vůči občankám a občanům, jejichž občanská kompetence a jejichž občanské svobody nejsou bez široké informační základny myslitelné. Podtrhl také rozpor daný častým zneužíváním statistik aktuálního využívání toho kterého média. Šíře informační nabídky nesmí podle Schiwyho utrpět na základě argumentů odvozených takovým počtářským způsobem. Ve veřejnoprávních médiích podle něj musí být místo i pro menšinové záležitost, pro záležitosti menšin jako takových, i pro menšinovou kulturu, která je v kulturních souvislostech důležitým rozvojovým impulzem. To ostatně bylo charakteristikou kulturní historie posledních 250 let. Úloha veřejnoprávních médií roste s nárůstem role informací a s rostoucí závislostí dnešní společnosti na přístupnosti informační základny.
Cílem je veřejné povědomí o důležitosti veřejnoprávních médií
Jak to ovšem vypadá se zárukou existence veřejnoprávních médií v nové situaci, kterou určuje i rozvoj nových médií, které mohou být jak součástí, tak konkurencí médií stávajících? O tom Schiwy mluvil déle a inicioval tak také podstatnou část závěrečné diskuse. Vytvoření veřejného pozitivního obrazu veřejnoprávních médií tato média legitimuje a musí tedy být stálou starostí jejich elit. Nová média vytvořila nový styl a novou mediální dynamiku – mladá generace si sestavuje svůj program sama (zde Schiwy spontánně doložil své tvrzení průzkumem užívání médií mezi svými posluchači). Veřejnoprávní média musí v této situaci hledat nové cesty a přesvědčit tak i mladé lidi o užitečnosti tohoto systému. I mladí potřebují širokou informační základnu, ale k všeobecnému uvědomění této nutnosti vede dlouhá cesta. Podstatným argumentem je fakt, že se informační základna sice musí stále znovu aktualizovat, ale bez stabilní struktury se tento úkol prakticky nedá splnit. Jako poslední důležitý aspekt uvedl Schiwy otázku struktury dozorčích orgánů veřejnoprávních médií. Tyto orgány se stále znovu musejí stávat nástrojem nezávislosti – a ne naopak: nemají tedy přenášet politické impulzy do médií. Je to samozřejmě úkolem médií samotných postarat se o širokou veřejnou diskusi a udržovat si pozici chráněnou před vlivem politiky. Účast takových členů dozorčích struktur, kteří tuto činnost považují za součást své obživy (jak to je v mediálních komisích v České republice) Schiwy nepovažuje za šťastné řešení. V Německu jsou tyto funkce většinou funkcemi čestnými, což ovšem znamená, že se členové komisí opírají o jinou obživu.
Intenzivní diskuse
Diskuse prodloužila seminář přes plánovanou dobu. Během semináře natáčela jeho části Česká televize a Český rozhlas 6 natočil seminář kompletně. Radiožurnál a Lidové noviny se zajímaly o výpovědi přednášejícího mimo program semináře.
zpracoval Dr. Jaroslav Šonka