Výstup z konference k ekonomickým dopadům domácího násilí
Závěry konference: KOLIK STOJÍ DOMÁCÍ NÁSILÍ?
uspořádané 20. dubna 2010 v Senátu Parlamentu ČR Alenou Gajdůškovou ve spolupráci s AdvoCats for Women / proFem o.p.s.
V zemích Evropské unie, ale i v České republice bylo za posledních deset let uděláno mnoho v problematice řešení domácího násilí. Nové zákony umožňují trestat pachatele domácího násilí, vykázat pachatele ze společné domácnosti a umožnit tak obětem najít cestu z koloběhu domácího násilí v klidu. Zastání nacházejí i oběti pronásledování, častého jevu po odchodu ze společné domácnosti. Přesto ochrana před domácím násilím vykazuje v ČR stále ještě velké nedostatky, kromě např. nedostatečné ochrany postižených především v menších městech a na vesnicích v ČR prakticky vůbec neexistuje systematická práce s násilníky nebo přístup postižených osob k sociálnímu (existenčnímu bydlení) a bezplatné právní ochraně. Chybí totiž základní celospolečenský plán obdobný těm, které existují v ostatních zemích EU. Problémem je také tzv. genderově neutrální náhled na domácí násilí, který nepomáhá nahlížet na domácí násilí a poskytovat pomoc diferencovaně.
Nedostatečně řešené „domácí násilí“ je ale (mimo jiné) velmi nákladná záležitost:
Je-li řešeno nedostatečně a neexistuje dobrá prevence, neexistuje-li tedy systémový postup při jeho řešení, vznikají státu vysoké náklady. Ty jsou utajeny v položkách ve zdravotnictví (přímá ošetření zlomenin a jiných ran, psychické poruchy, chronické nemoci obětí), v soudnictví (trestné činy, rozvody, svěřování dětí do péče, rozdělení majetku, pronásledování), v policejních zásazích (šetření, zásahy, kontaktní povinnosti), v advokacii (bezplatná, případně zvýhodněná pomoc obětem), v sociální sféře (sociální dávky, azylové ubytování, sociální podpora), ve vězeňství, ale i na pracovním trhu (absence z důvodů domácího násilí, dlouhodobá nezaměstnanost obětí).
Hrubý propočet z Rakouska z roku 2006 mluví o 78,357.200,- Euro ročně, v České republice by tomu mohla odpovídat stejná částka v Kč, chybí zde ale dosud důkladná analýza.
Lidé, v obrovské většině ženy a jejich děti, které domácí násilí postihlo, upadají často do dlouhodobé chudoby a chronických nemocí. Děti, původně svědci domácího násilí, které pak v chudobě vyrůstají, nesou následky po celý život. Tzv. sekundární následky stigmatizují a znevýhodňují tyto děti výrazně - kromě již známých vzorců chování z rodin, kde panovalo násilí, v jejich rozvoji. Na individuální vyřešení násilné situace nemají dostatek prostředků.
Domácí násilí je nutné i v ČR dále řešit, a to především:
Zvýšit a zlepšit péči o občanky a občany postižené domácím násilím v oblastech, které dosud nejsou zohledňovány. Mezi nejdůležitější patří např. sjednocení přístupu soudů k rozvodům a svěřování dětí do péče ve svazcích, kde panovalo násilí, urychlení soudních jednání, případně zřízení zvláštních soudů v případech domácího násilí. Dále je nutné zajistit poskytování bezplatné právní pomoci a možnosti bezplatného právního zastupování obětí domácího násilí, smysluplné je i sjednocení přístupu státu vůči státním institucím a neziskovým organizacím poskytujícím pomoc a zajištění systematického přístupu v práci s násilnými osobami. Je nutné i zlepšit a zavést systematickou osvětu a prevenci na školách i v široké veřejnosti.
Cestou ke kvalitativnímu zlepšení situace v ČR je vypracování Národního akčního plánu (NAP) prevence domácího násilí na rozmezí pěti až deseti let. Vláda ČR se této úlohy zatím neujala, na návrhu pracoval Výbor pro prevenci domácího násilí při Radě vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Před několika týdny návrh NAP předložil Ministerstvu pro lidská práva a nyní se nachází v rezortním připomínkovém řízení. Spolupracovala na něm řada odbornic a odborníků jak z neziskového, tak ze státního sektoru.
Česká republika je jednou z mála zemí EU, která takový plán zatím nemá. Přitom je NAP a jeho uvedení do praxe – ať už současnou vládou nebo tou příští - cestou, kterou České republice ukazují evropské nástroje a metodiky pro boj s domácím násilím, obsažené nanovo v návrhu Úmluvy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí Rady Evropy z října 2009. Je nasnadě, že podmínkou pro trvalé a významné snížení nákladů spojených s domácím násilím je systémový přístup k řešení tak závažného celospolečenského problému.
Dobrou a kvalitativní pomůckou Národního akčního plánu prevence domácího násilí může být – stejně jako v zemích EU – zadání a vypracování podrobné analýzy ekonomických dopadů, které domácí násilí způsobuje.
Alena Gajdůšková Kateřina Kuncová
1. místopředsedkyně Senátu PČR za tým právniček AdvoCats for Women /proFem, o.p.s