Konec kauzy slivovice
Slivovice se vyrábí v České republice a získává se tím, že se před konečnou destilací přidá do švestkového destilátu nejvýše 30 procent objemového podílu etanolu zemědělského původu. Jestliže je tato slivovice uváděna na trh v Evropském společenství, musí být její alkoholové složení uvedeno na etiketě. Takto, pro čtenáře poněkud kostrbatě a „úřednicky“, hovoří o české a moravské slivovici zpráva Evropského parlamentu o „definici, označování, obchodní úpravě a etiketách lihovin“.
Zprávě, kterou jsme ve Štrasburku nedávno schválili, předcházela bouřlivá diskuse. Když se totiž návrh nového evropského nařízení projednával ve výboru pro životní prostředí, vypadla ze zprávy důležitá informace o tom, že se slivovice vyrábí z ovocných destilátů a nikoliv jen z lihu. Tím mohlo teoreticky dojít k tomu, že by se za nějaký čas slivovice již nesměla nazývat slivovicí. Avšak samozřejmě jen teoreticky! Když jsem spolu s dalšími kolegy zjistil, k čemu došlo, připravili jsme takový pozměňovací návrh, díky kterému se podařilo vše napravit.
Čtenáři si možná řeknou, co je Bruselu do naší slivovice? Na tomto místě musím konstatovat, že mají pravdu jen částečně. Na jedné straně je skutečností, že si Česká republika vyjednala definici slivovice již v dohodě o přistoupení k EU a že výroba a pití lihovin jsou často spojeny s místními tradicemi a zvyky. Na druhé straně je ale pochopitelné, že se Evropský parlament snaží co možná nejvíce zprůhlednit trhy - včetně trhu s alkoholickými nápoji. Jinými slovy jde o to, aby zákazník v rámci ochrany spotřebitele přesně věděl, co která láhev obsahuje, tak aby nekupoval pověstného „zajíce v pytli“.
Jedná se koneckonců o kvalitu nápoje i zdraví spotřebitele. Končí tak kauza „EU a slivovice“ a výrobci i spotřebitelé tohoto tradičního nápoje mohou být spokojeni. Méně spokojeni pak jistě budou naši euroskeptici, kteří každou, byť potřebnou legislativu, vnímají jako ohrožení naší národní svébytnosti. Ještě dnes si dobře pamatujeme, jak varovali, že vstupem do EU přijdeme třeba o olomoucké syrečky a další produkty. Nic takového se samozřejmě nestalo a neděje se to ani dnes. Unie totiž vždy respektovala národní identity jednotlivých členských států a bude tomu tak bezesporu i nadále. A co si přát na závěr? Aby letošní úroda švestek i kvalita naší slivovice byly co nejlepší.
Libor Rouček europoslanec