Práva pacientů by neměla být politicky konfliktní normou
Na možné dopady připravované normy určující dostupnost zdravotní péče, senátorskou ústavní stížnost na zákon o zdravotních službách či na připravovaný zákon o právech pacientů jsme se zeptali pacientské ombudsmanky a místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR PaedDr. Aleny Gajdůškové (ČSSD).
* Objevila se zpráva o vámi připravovaném zákonu o právech pacientů. Mohla byste představit jeho základní obrysy?
Základním rámcem navrhovaného zákona o právech pacientů je transpozice Evropské charty práv pacientů do české legislativy. Ta zakotvuje právo pacienta na včasnou, úplnou a kvalitní zdravotní péči odpovídající současným vědeckým poznatkům a jeho zdravotnímu stavu a odpovědnost státu za regulaci, kvalitu a dostupnost péče. Další velkou oblastí je právo pacienta na informace, soukromí a důstojné zacházení, ale také odmítnutí informace. Část návrhu není jen záležitost ochrany pacientů, ale také zdravotníků a zdravotnických zařízení. To se týká práva volby zdravotnického zařízení, odmítnutí informace a odmítnutí léčby. Etickou debatu předpokládáme u kapitol řešících situaci umírajících, odmítnutí zákroku nebo život prodlužující léčby u smrtelně nemocných, práv nedobrovolně hospitalizovaných a duševně nemocných osob. Návrh je první pracovní verzí, kterou chceme prodiskutovat jak s odbornou, tak občanskou veřejností. Takže děkuji za příležitost otevřít nyní tuto diskusi i na stránkách Zdravotnických novin.
* Jak tento zákon, bude-li přijat, změní dosavadní praxi zdravotníků a postavení pacientů ve zdravotnictví?
Jako pacientská organizace bychom si přáli, abychom těmito jasně a srozumitelně danými pravidly ve vztahu pacienta a lékaře, potažmo zdravotnického zařízení a státu, podpořili postavení pacienta jako důstojného partnera v procesu léčby. Naší nemalou ambicí je vrátit mezi pacienty a zdravotníky léčivou sílu důvěry, která bohužel byla silně narušena reformními experimenty a komercializací zdravotní péče.
* Rozšíření práv pacientů a upevnění jejich postavení v systému sliboval už reformní zákon o zdravotních službách z dílny ministra Leoše Hegera. Jakou přidanou hodnotu by pacientům přinesla vaše norma?
Ministerstvo zdravotnictví sice deklarovalo posílení práv pacientů v zákoně o zdravotních službách, ale fakticky tento zákon nepřinesl nic jiného, než bylo doposud zakotveno v „Etickém kodexu práv pacientů“ platícím od 90. let jako vyhláška ministerstva zdravotnictví. Návrh, který připravujeme, je mnohem širší a dotýká se zásadních záležitostí, se kterými se pacienti i zdravotníci potýkají, a to v jedné monotematické a i laikovi srozumitelné právní normě. To je důležité pro to, aby zákon skutečně sloužil lidem.
* Máte již pro tento zákon podporu? Případně jak vidíte šance na jeho prosazení v současném politickém uspořádání?
Každý z nás může být pacientem minulým, současným či budoucím. Snažíme se také o to, aby jasně formulovaná pravidla vytvářela dobré podmínky a klid pro práci i pro lékaře a zdravotníky. Práva pacientů by tedy neměla být politicky konfliktní normou. Věřím, že přijata bude.
* Svaz pacientů ČR se navzdory prvotním zprávám z tisku připojil k námitkám České lékařské komory, které vyjádřila v souvislosti s návrhem normy určující dostupnost zdravotní péče. V čem spatřujete hlavní problémy?
Návrh ministerstva, pokud by byl skutečně realizován, významně omezí dostupnost péče. Z rozhodnutí pojišťoven, které nejsou oprávněny rozhodovat o síti zdravotnických zařízení, by mohlo být zavřeno až 90 procent zdravotnických zařízení a lékáren. Navrhované čekací doby jsou delší než současné. To už se opět vzdalujeme civilizovanému světu.
* V tomto případě se tedy pacienti s lékaři ocitli na jedné lodi. Avšak v případě sankcí pro lékaře se ze strany pacientů ozývaly i souhlasné hlasy. A právě sankce jsou jedním z bodů ústavní stížnosti na reformní zákon o zdravotních službách, který na podnět ČLK podala skupina senátorů. Jaký je skutečný postoj Svazu pacientů k této části předmětného zákona?
Tak jako u návrhů změn v dostupnosti zdravotní péče se Svaz pacientů ČR i v případě návrhu sankcí vůči lékařům postavil za zdravotníky. Ptáte-li se na skutečný postoj pacientů, kdyby mi nebránilo slušné vychování, řekla bych: „Nechť si to ministerstvo strčí za klobouk.“ To s právy pacientů nemá nic společného. Sankce za administrativní záležitosti, jako je označení ordinačních hodin nebo chybné označení zdravotnického zařízení, jsou skutečně jen šikanou, která musí každého slušného doktora urážet už jen tím, že někoho napadla. Pokutu za nedostatečné přístrojové vybavení by měla dostat pojišťovna, která nasmlouvala poskytování péče se zařízením, jež nemá příslušné vybavení, a to nejméně o řád vyšší, než je nyní. Směšné, kdyby nebyly k pláči, jsou stotisícové pokuty kvůli nakládání se zdravotnickou dokumentací. To je chráněno jinými zákony. Na druhé straně není vůbec řešena například otázka ošetření bez souhlasu pacienta, což je etický problém, kde musí být bráno v úvahu nejen právo pacienta, ale i ochrana lékaře.
* Je jasné, že jako místopředsedkyně senátu za ČSSD se nacházíte „na druhé straně barikády“. Jak byste ale hodnotila schválené reformní zákony ministra Hegera z pozice pacientské ombudsmanky a viceprezidentky Svazu pacientů ČR?
Ty zákony jsou sociálně necitlivé, systém zdravotní péče nezlepšují a nezlepšují ani podmínky pro zdravotníky. Z tohoto pohledu nelze mluvit o reformě. Reforma by měla znamenat pokrok, ne opak. Ale jinak byl pan ministr úspěšný. No řekněte, kterému obchodníkovi se podaří přesvědčit zákazníka, aby znovu, dobrovolně a s jásotem zaplatil za to, co si už dávno koupil, a ještě k tomu za ty peníze dostal mnohem méně, než dostával doposud? Výsledkem celé reformy je privatizace zdravotní péče. To nemá na západ od nás obdoby a doplatí na to zejména střední třída. Bohužel i ve vlastní rodině jsem zažila situaci, kdy do té doby slušně vydělávající člověk v důsledku vážného úrazu zůstal v okamžiku téměř bez příjmu. Nemalé náklady na léčbu v té chvíli vytvoří neřešitelnou situaci a velmi pravděpodobný propad do chudoby. V utrpení a v nemoci jsme si jako lidé rovni. Komercializace zdravotní péče tento humanistický princip porušuje.