"Podmínkou úspěchu je mít dobře připravené lidi ..."
Odborníci již delší čas bijí na poplach: ubývají nám absolventi vysokých škol technického zaměření. Jedná se o vážný problém, neboť nám chybí mladí inženýři v oborech, na nichž stojí náš průmysl, energetiku nevyjímaje. Paradoxem přitom je, že podle mezinárodního porovnání počtu univerzit s počtem obyvatel připadá jedna vysoká škola s parametry univerzity na milion obyvatel. V české republice je ale univerzit trojnásobek a vysokých škol celkem kolem sedmdesáti… Tento údaj hovoří sám za sebe. V Senátu se koncem minulého roku konal odborný seminář věnovaný právě otázkám nedostatku vysokoškoláků v energetice a dalších oborech a hledání cest, jak řešit tuto nepříznivou situaci. Záštitu nad ním převzala PaedDr. Alena Gajdůšková, první místopředsedkyně Senátu Parlamentu české republiky, které jsme položili několik otázek.
Paní senátorko, kvalita našeho školství, konkrétně vysokých, ale i středních škol, má sestupnou úroveň. V čem vidíte hlavní příčinu?
Vždy byly školy a učitelé dobří a horší. Problém ve školách je od nepříliš vysokého finančního ocenění učitelů až po to, že škola prý má předávat pouze vědomosti. Dobré vzdělávání bez výchovy je však nemožné. Problém je také v celkovém nastavení. K Rámcovým vzdělávacím programům nejsou referenční rámce - srovnávací zkoušky. Školy ani veřejnost nemají srovnání a tedy ani motivaci snažit se být nejlepší. Další problémy jsou obecnější. Prvním je krize autority obecně. Tam, kde žáci nechtějí a učitelé nemohou, se moc velkých úspěchů dosáhnout nedá. Druhý je, že snaha po potřebné tvořivosti a iniciativě se zvrtla v nesystémovost, což se samozřejmě projevuje jako nižší efektivita systému.
Snaha mít co nejvíce vysokoškolsky vzdělaných občanů je bezpochyby správná, nemělo by se tak ale stávat za každou cenu…
Ta změna je ještě jiná. Kvalita, kterou dříve měli absolventi každé vysoké školy, mají dnes až absolventi doktorandského studia. Není to špatně, pokud to má odraz na pracovním trhu a ve vyšší kulturní úrovni společnosti. Jenže tak to u nás ještě není.
Druhým vážným problémem je, že se studují některé obory, o něž není zájem. Mladé lidi po absolvování studia tak čeká tvrdá realita v podobě nemožnosti uplatnit se na trhu práce… A na druhé straně nám chybí odborníci technických profesí.
Máte pravdu. Technické obory jsou vnímány jako těžké a nezajímavé. Navíc máme příliš rozdrobenou specializaci. Přitom už dnes musíte počítat s tím, že několikrát za život změníte nejen místo, ale i profesi, které vznikají a zanikají. K tomu je potřeba dobré vzdělání se širším základem, na nějž budou specializace navazovat tak, aby lidé byli flexibilní. Důležitý je také dobrý systém celoživotního vzdělávání a propojení škol s praxí.
Je o Vás známo, že se angažujete směrem ke zvýšení prestiže vysokého technického školství, zejména energetických profesí. Můžete to konkretizovat?
Zajištění zdrojů je otázka přežití národa. Dnes, jak doufám, nejsme ohroženi válečným konfliktem. Reálná hrozba je nedostatek energetických zdrojů a v důsledku klimatických změn v budoucnosti také nedostatek vody. To nejspíš nevyřeší právníci ani lingvisté, při vší úctě k nim. Je také potřeba najít oblast hospodářství, které by mohlo být něčím, čím je pro Finsko Nokia nebo pro Dány nízkoenergetické spotřebiče. Tedy sféru, kde bude ČR špičková, schopná spolupracovat v evropských sítích, a na čem budeme moci postavit základ prosperity země. V oblasti energetiky máme slušný výzkum, měli jsme dobré strojírenství, jako poslední v EU jsme postavili jadernou elektrárnu (nyní se buduje ve Finsku). Když tohle všechno dokážeme využít, podpoříme vědu, výzkum a inovace v této oblasti, když jako společnost řekneme, že toto je naše strategie, pak můžeme být skutečně dobří a úspěšní. Podmínka je mít připravené lidi.
Podmínkou úspěchu je mít dobře připravené lidi. Jaká opatření je třeba podle Vašeho názoru udělat co nejdříve, aby nastal zvrat ve vnímání a přístupu ke studiu technických profesí?
To, co jsem uvedla v předešlé odpovědi – říci jasně, že je to věc, která má společenskou podporu a pro lidi tedy velkou perspektivu.
Energetika je obor, který vyžaduje odborníky mnoha zaměření. Stručně řečeno, univerzální energetik neexistuje. Přitom dnes některé vysoké školy nabízejí studium energetiky jako takové. Nebudeme mít za pár let absolventy, kteří budou vědět od každého kousek a nic pořádně?
Myslím, že je potřeba široký základ a pak specializace. Úspěch patří týmům a také hraničním oborům, tvořivým lidem, kteří nemají klapky na očích, dokáží vidět věci v širokých souvislostech a daleko dopředu. Skutečný expert roste v praxi a to dlouhá léta.
Politika je služba občanům a politici by to měli mít na paměti bez ohledu na to, jaký dres oblékají. Právem se nabízí otázka, jak je možné, že se problémy ve vysokém odborném školství nechaly dojít tak daleko, když se jedná o jednu z existenčních potřeb našeho průmyslu a znalostní ekonomiky vůbec?
Takto to vyřešila volná ruka trhu. Jakékoliv opatření bylo okamžitě označováno za sociální inženýrství. Ale tak to není. Nezpochybňuji funkci trhu. Ale vzdělání a vše, co směřuje do budoucnosti, je prostě oblastí veřejného zájmu a bez veřejné podpory se neobejde. Lidé si nás volí, ne abychom jim mluvili do každodenního života (s tím si poradí), ale abychom předvídali a připravovali podmínky pro dobrou budoucnost země. To žádný jednotlivec sám nedokáže. Tomu zejména musí sloužit politika.
Přes množství studií, diskusí, seminářů a dalších akcí na téma, jak zvýšit prestiž vysokého odborného školství, by přitom stačilo zrušit některé vysoké školy, týká se to hlavně soukromých, které vychovávají odborníky „o ničem a pro nikoho“. Zdá se mi však, že se nikdo nechce podívat pravdě do očí, chybí vůle a odvaha, a tak budeme problém řešit, hledat příčiny, navrhovat postupy k nápravě a vlak nám bude ujíždět stále více, až nakonec nebudeme moci zahájit např. Výstavbu jaderné elektrárny, protože nebudeme mít dostatek kvalifikovaných odborníků. Domníváte se, že může nastat stav, kdy by došlo k uzavření některé vysoké nebo vyšší odborné školy z důvodu, že vyučuje neperspektivní obory?
Administrativním způsobem to dnes asi není možné, i když by to bylo logické. V následujících cca pěti až deseti letech se předpokládá úbytek studentů na vysokých školách přibližně o třetinu. Některé školy nebo obory jistě skončí. Jde o to, aby zůstaly ty potřebné. Obávám se ale, že v této chvíli to nepůjde jinak než poukazováním na to, co je skutečně perspektivní, případně nastavením podpůrných programů pro ty žádoucí, např. vypsáním prospěchových stipendií, nabídkou stáží a pracovních míst pro absolventy a podobně.
Myslíte si, že by oboru prospělo, kdyby byli například při příležitosti státního svátku vyznamenáni také lidé, kteří se zasloužili o rozvoj naší energetiky - ať z praxe, odborného školství, nebo vědy a výzkumu? Když se ohlédneme na uplynulých dvacet let zpět, tak vyznamenání z rukou prezidenta republiky obdrželo jen několik jednotlivců ve srovnání s dalšími obory.
To by určitě prospělo. Jde o to vrátit technickým oborům prestiž, přesvědčit lidi o tom, že si jich společnost cení, a také o tom, že jsou tyto obory perspektivní.
Co podle Vás mohou udělat samotní energetici, aby se zvýšila prestiž oboru a tím i zájem o studium odborných profesí a poté práci v energetice? A také profesní sdružení?
Energetici, včetně profesních sdružení, by se měli více otevřít, připustit, že nejsou věci jen černé nebo bílé. Tedy přes-ně, že jádro nestojí proti obnovitelným zdrojům a naopak. Cíl je energetická bezpečnost a schopnost země být špičkou jak při obnově a výstavbě energetických zařízení všeho druhu včetně malých zdrojů, tak ve výzkumu a inovacích. Hledejme dobrý energetický mix.
Jak hodnotíte v této souvislosti práci českého svazu zaměstnavatelů v energetice? Kde by mohl podle Vás „více zabrat“?
Nepřísluší mi hodnotit. Nicméně „zabrat“ více musíme asi všichni. Co ale hlavně musíme, to je spojit síly a dohodnout se na dlouhodobé strategii. Investiční cyklus v této oblasti je padesát let, zde to bez konsenzu, předvídavosti a plánování nejde. Spojit se musí všichni, kteří si jsou vědomi závažnosti problému energetické bezpečnosti země i příležitosti, kterou nám stejný problém v celé Evropě nabízí, když na jeho řešení budeme připraveni.
Za rozhovor poděkoval František PETRUŽALEK , šéfredaktor časopisu Energetika